Obecná veřejná licence GNU

 

Obecná veřejná licence GNU (GNU GPL), 3. verze

3. verze, 29. červen 2007

28. června 2007 Free Software Foundation (FSF) zveřejnila třetí verzi své GNU General Public License (GNU GPL). V průběhu osmnácti měsíců předcházejících zveřejnění nadace zahájila nebývalou veřejnou diskusi, publikovala čtyři návrhy na webu a shromažďovala názory veřejnosti prostřednictvím speciálně pro tento případ napsané webové aplikace, která umožňovala označit a okomentovat kterékoliv části návrhů. Kromě toho FSF vytvořila čtyři výbory pro diskuse navrženy tak, aby reprezentovaly širokou škálu dotčených, od velkých firem až po soukromé uživatele.

Nejnovější GNU GPL řeší problémy, které předchozí verze nemohla, protože za 16 let její existence se udál obrovský rozvoj technologií. Zejména jde o tyto problémy:

  • Tzv. tivoizace a metody technologické ochrany – Problém pojmenován po video rekordéru TiVo, který šířil svobodný software v přístrojích, které nespouštěli upravené verze programu. Technologická ochrana souvisí s tím, aby někdo nemohl obcházet někoho autorská práva tím, že prohlásí software za svobodný.
  • Nechtěné nekompatibility s jinými open source licencemi – Jako např. se softwarovou licencí Apache.
  • Specifickou americkou právní terminologii – Použití licence bylo problematické v některých zemích kvůli americkému právnímu jazyku. Nová licence proto věnuje značnou část např. definici pojmů.
  • Vzestup webových aplikací – Mnoho firem např. používalo svobodný software pro velké webové služby pro platby. Toto podle definice v GNU GPL v.2 nebyla distribuce softwaru.
  • Nevynutitelnost smluv o softwarových patentech – Dohoda mezi Microsoftem a Novellem o nevynucovaní patentových nároků na svých uživatelích vyvolalo obrovskou nevoli, protože to nepřímo potvrzovalo, že Linux porušuje patenty Microsoftu. Proč by jinak Novell takovou smlouvu potřebovalo? Aby se předešlo tomu, že každá verze Linuxu bude např. obsahovat zmínku o této dohodě s Microsoftem, přišla i část v GNU GPL v.3, která to zastřešuje.

Čtěte překlad licence GNU GPL v.3.

 

Obecná veřejná licence GNU (GNU GPL), 2. verze

2. verze, Červen 1991

Druhá verze licence GNU GPL, která diktovala šíření svobodného softwaru skoro dvě desetiletí, byla vydána v červnu 1991. Hlavní změnou oproti první verzi GNU GPL (čtěte níže) byla klauzule “svobodu nebo život” – odstavec 7, který říká: “Jsou-li vám z rozhodnutí soudu, obviněním z porušení patentu nebo z jakéhokoli jiného důvodu (nejen v souvislosti s patenty) uloženy takové podmínky (ať již příkazem soudu, smlouvou nebo jinak), které se vylučují s podmínkami této licence, nejste tím osvobozen od podmínek této licence. Pokud nemůžete šířit program tak, abyste vyhověl zároveň svým závazkům vyplývajícím z této licence a jiným platným závazkům, nesmíte jej v důsledku toho šířit vůbec. Pokud by například patentové osvědčení nepovolovalo bezplatnou redistribuci programu všemi, kdo vaším přičiněním získají přímo nebo nepřímo jeho kopie, pak by jediný možný způsob jak vyhovět zároveň patentovému osvědčení i této licenci spočíval v ukončení distribuce programu.”

V roce 1990 se začalo uvažovat nad tím, že by mohla existovat i méně restriktivní licence, která by byla užitečná zejména pro některé knihovny. Zároveň s GNU GPL v.2 proto přišla druhá licence, tzv. Library General Public License (LGPL) – byla označena hned číslem 2 (první verze “neexistovala”), aby bylo zřejmé, že se obě licence vzájemně doplňují. Číslování verzí se shodovalo do roku 1999, kdy byla vydána verze 2.1 licence LGPL, která ji přejmenovala na GNU Lesser General Public License, aby lépe odrážela její místo ve filozofii GNU.

Čtěte překlad licence GNU GPL v.2.

 

Obecná veřejná licence GNU (GNU GPL), 1. verze

1. verze, Únor 1989

První verze licence GNU GPL byla vydána v lednu/únoru 1989 a chránila svobodný software před dvěma omezeními ze strany tehdejších šiřitelů softwaru:

  • Prvním problémem bylo, že šiřitelé softwaru se mohli rozhodnout publikovat jen binární soubory programu, které jsou sice spustitelné, ale lidmi nečitelné a nedali se tedy upravovat.

    GNU GPL v.1 proto určila, že každý šiřitel binárních souborů musí pod stejnými licenčními podmínkami poskytnout i člověkem čitelný zdrojový kód.

  • Druhým problémem bylo, že šiřitelé softwaru mohli přidávat dodatečná omezení na software tím, že buď přidali omezení k licenci, nebo kombinovaly svobodný software s jiným softwarem, který ale už měl jisté omezení na své šíření. V takovém případě se na kombinované dílo uplatňovaly obě sady restrikcí a tak se původně svobodný software stával nesvobodným.

    GNU GPL v.1 tomu zabraňovala tím, že prohlásila, že modifikované verze jako celek musí být šířeny také pod GNU GPL v.1. Díky tomu se dal software šířen pod podmínkami GNU GPL kombinovat se softwarem s volnějšími podmínkami, nezmění se tím totiž podmínky, pod kterými se distribuuje výsledný celkový software. Svobodný software se ale se softwarem šířeným pod přísnější licencí kombinovat nedal, protože by tak došlo ke konfliktu s požadavky GNU GPL v.1 šíření pod touto licencí.

Čtěte překlad licence GNU GPL v.1.